Potkala jsem anděla

Inspirováno knížkou Anselma Grüna Každý má svého anděla.

Šla jsem večerním městem, úplně pomalu, snažila jsem se zaslechnout Boží hlas, nechat v sobě doznít svátost smíření a rozhovor s knězem...

Nejdříve jsem zaregistrovala krátký pozdrav, když mě míjel. Po chvíli mě však došel a zeptal se, co pro mě může udělat. Bylo mu kolem šedesáti. Dali jsme se do řeči, byl unešen mojí pomalou chůzí...Těžko říct, proč mě oslovil - možná je sám, nemá nikoho, s kým by si mohl popovídat ...

Vzpomněla jsem si na knížku, která mi v této době zpříjemňuje cestu do práce či z práce. Je v ní popsána spousta situací, ve kterých Bůh posílá k člověku anděla. Nevím proč, ale když mě ten pán oslovil, napadlo mě, že to může být anděl... Počkal se mnou než mi přijela tramvaj a příjemně jsme si popovídali.

Později jsem si vybavila podobnou situaci a podobný pocit: Vracela jsem se z nákupu, obtěžkaná dvěma taškami plnými užitečných věcí z IKEY. Na konečné, kde vystupuji, mě zastavila celkem čiperná asi pětasedmdesátiletá babička a ptala se, jestli se dají někde přejít tramvajové koleje na druhou stranu. Přechod tam není, tak jsem ji poslala do podchodu a šla jsem s ní - rozvinul se z toho krásný příjemný rozhovor a slyšela jsem od ní slova, která jsem v tu chvíli potřebovala slyšet...

Nikdy nevíme, ve kterém člověku k nám Bůh posílá svého anděla a pro koho jsme andělem my.