Prázdné ruce

První momentka začíná pár měsíců před Žďárem... bylo přípravné setkání ubytovatelů a o. Jenda Paseka měl katechezi o službě. Mimo jiné v ní zmínil také knížku Marie Calasanz Ziescheové Prázdné ruce a konkrétně postoj opata Berna při přebírání opatství na Augii - Bože, mám jen prázdné ruce ...

Knížku doma máme, tak jsem neodolala a těsně před odjezdem na přípravný týden jsem ji přelouskala.

Vědomí si vlastní bezmoci a nutnosti odevzdat své těžkosti, problémy do Božích rukou mě provázelo v nejedné situaci - při rozepisování služeb, taky když jsem si po noční ve čtvrtek ráno uvědomila, že jsem ještě nestihla dojít na program, při páteční mši, kdy jsem si připadala jako papiňák (prostě z únavy...) ... a Bůh mé prázdné ruce přijal. Dal mi správnou myšlenku, jak rozdělit zbývající služby, abych všem vyhověla a zároveň aby nebyl nikdo přetížený; čtvrteční dopoledne jsem mohla strávit na setkání diecéze, stihnout mši a oběd a být zpátky tak, abych se mohla dospat; dal mi svoji sílu, abych ten "přetlak" vydržela a všichni kolem mě to přežili bez úhony ;-)

Druhou momentkou, která s touhle trošku souvisí bylo nedělní čtení (v přípravném týdnu) o Eliášovi - konkrétně větička o tom, že: "v síle tohoto pokrmu šel 40 dní a nocí" Mnohokrát mě během dnů ve Žďáru při sv. přijímání tato věta napadla - postupně se přetransformovala v modlitbu - Bože, když Eliáš šel v síle Tvého pokrmu 40 dní a nocí, dej abych v síle eucharistie prožila tento den ve Tvé přítomnosti, v radosti, abych dokázala přijmout druhé, být tu pro ně, vytvářet pro ně atmosféru domova... sama to nechápu, ale povedlo se ;-) nevím, jak se to stalo, že jsem se za celý pobyt ve Žďáru na nikoho nenaštvala, a i když mě párkrát něco vytočilo, tak jsem to vzala s nadhledem...

Půlnoc se kvapem blíží a nedospaných hodin je stále mnoho... takže další momentky přibudou snad zítra ;-)