Někdy se jen usměji...

Někdy se jen usměji, podívám se nahoru a řeknu si pro sebe:
Vím, že jsi to byl ty. DĚKUJI.
(neznámý autor)

Určitě jsem nebyla sama, komu dneska ráno bliknul na mobilu tenhle citát z iZIDOORu :-)

Udělala jsem s ním radost (doufám:-) několika milým lidičkám a vůbec jsem nečekala, kolik radosti a DĚKUJI mi dneska přinese...

Po dlouhém uvažování a zvažování různých možností jsem se rozhodla, že už opravdu potřebuju v pokoji pohupovací křeslo. Zjistila jsem si, že krabice s křeslem a čalounění nejsou zas až tak velké, aby na ně bylo potřeba auto (které nemám) a že dohromady váží něco málo přes 10 kg. To přece zvládnu odnést v ruce a vejde se to do velké IKEA tašky. Takže po práci byl v plánu nákupní výlet do IKEY.

Cestou z práce mě sháněla kamarádka, která bydlí hned vedle IKEY - když jsem se nedovolala, tak píšu, jestli nechce dorazit a absolvovat nákup se mnou... DĚKUJI... nenakupuju sama :-)

Křeslo se do tašky vešlo, ještě je potřeba ho převézt přes kus Prahy... trasu mám naplánovanou tak, abych tašku nesla co nejmíň - přece jen popruhy zařezávající se do prstů nejsou nejpříjemnější... Přestup na Palmovce - jako na potvoru nejedou jezdící schody k tramvaji. Tak nic :-( V půlce schodů mě ruka mladého pána bere popruh tašky z ruky:-) Chce vzít i druhý, ale nemluví úplně česky a přece jen to křeslo nebylo nejlevnější, tak druhý popruh nedávám z ruky. Dokonce se mnou i doběhl tramvaj. DĚKUJI!

Další přestup - směrem k bytu je výluka, takže jedna tramvajová linka k nám vůbec nejezdí. Vzhledem k pozdní večerní hodině i ta druhá nejezdí co 5 minut jako ve špičce. Z křižovatky vidím, jak tramvaj, co mi jede k bytu, odjíždí ze zastávky, takže mě čeká minimálně 10 a asi i víc minut čekání... říkám si, no nic, toho, co vyšlo líp, než jsem čekala, bylo dneska už dost. Přecházím na druhou stranu kolejí na zastávku směrem na byt a koukám, že přijela tramvaj s jiným číslem, ale konečnou správným směrem - nechápu to, ale nasedám... a další tiché DĚKUJI letí s úsměvem vzhůru...

Myslím, že až bude křeslo smontované a budu v něm sedávat, tak mi hlavou bleskne:

Vím, že jsi to byl ty. DĚKUJI.