Boží stopy

Vysedám z metra a v začínající chumelenici dobíhám tramvaj... když dosednu na sedačku, tak nahoru letí tiché: "Díky Bože!" - za dnešní odpoledne už třetí ;-)

První poděkování odletělo, když jsem nasedla v Zurichu do letadla - přece jen, hrozící Xaver, zpožděné a zrušené lety... když sedím v letadle, které se za chvíli odlepí od země, je za co děkovat... podruhé děkuji, když na mě počká na letišti autobus - to už začínám uvažovat o tom, co všechno pro mě Bůh dneska udělal, čím vším mi udělal radost a s čím vším si nemám dělat starosti, protože to má ve svých rukách a po mě nechce nic víc, než Mu plně důvěřovat...

Notuju si (jako už několikrát v podobné situaci) slova písničky z Cantate:

Protože mě máš tak rád, jak jen ty můžeš mít,

protože‘s mi svou chtěl dát nesmírnost zakusit.

Tak kdyby ses mě zeptal, kdo jsem,

místo svého jména vyslovím:

   „Jsem jen díky, za všechno a stále díky, tobě dík.“


Až mi zhasne slunce svit, budu zde končit,

v tobě budu stále žít, na věky v tobě žít.

A když se mě potom zeptáš, kdo jsem,

místo svého jména vyslovím:

   „Jsem jen díky, za všechno a stále díky, tobě dík.“

... moje srdce pomalu naplňuje vděčnost a uvažuju, jak často jsem v poslední době vnímala třeba i takovéhle nepatrné Boží stopy ve svém životě... dochází mi, že jich bylo neuvěřitelně moc, jen jsem je často přehlídla, nebo nechala jen tak ležet a neobtěžovala se za ně poděkovat...

Bože, odpusť... Díky za Tvou nesmírnou Lásku a díky, že mi ji dáváš najevo každý den - i když mám občas pocit, že Tě vlastně nezajímám... Pomáhej mi, prosím, vidět Tvoje stopy v mém životě, objevovat je, radovat se z nich a děkovat Ti za ně.

Amen.

PS. Kdo ví, k čemu byl (je a bude) vypadlý nýtek u rukojeti kufru, který jsem šla reklamovat... a kdo ví, proč se mi včera neuložil na signálech článek s jiným zamyšlením...Díky Bože i za ty pro mě (aktuálně) nepříjemné stopy ;-)